Průměrně ošklivý mladý muž močí na průměrně ošklivé křeslo. Na snímku má uříznuté nohy, což je jednou ze základních fotografických chyb. Snímek pochcaného křesla se prodával za tisíce eur.
Vzpomínáte na Arabelu a umělecké dílo „Muž slinící si prst a jeho přátelé“? Pokud ne, nevadí. Šlo o „zkamenělou“ rodinu Menšíkovu, pardon, tedy Majerovu, a umělecká hodnota není o moc větší, než hodnota materiálu z něhož je „sousoší“ vyrobeno. Nejspíše půjde o polystyren, neboť přece jen jde o filmovou rekvizitu. Ovšem kdyby někdo měl skutečný zájem… cena by vzrostla. Nebo je to jinak?
Představte si, že jste průměrný fotograf, který by si zasloužil průměrný plat, což bylo na konci loňského roku 27 200 korun. Pokud jsem to správně spočítal, tedy 170 Kč na hodinu při 20 pracovních dnech a 8 pracovních hodinách. Stačilo by prodat denně jednu fotku za 1 360 korun a jsme na tehdy průměrné mzdě. Samozřejmě, že je tento výpočet zcela mimo – nezahrnuje ani nákup techniky (desítky až stovky tisíc), ani daně, ani pronájmy ateliéru, ani platbu modelce, ani benzín na cesty, ani provozní čas počítače (hardware) na němž se fotky zpracovávají, ani nákup potřebného software, ani… Prostě nezapočítává naprosto nic. Jen fotku a její prodejní cenu. Demagogie stojící zcela mimo realitu.
Na serveru artfinder.com se vystavují (mimo jiné) fotografie – umělecká díla určená k prodeji. Ceny se pohybují od několika málo desítek až po desítky tisíc liber/dolarů. Občas mezi nimi není vidět zásadní rozdíl. Co vlastně určuje cenu fotky? V první řadě je to fotograf. A to hned ve dvojím slova smyslu: jednak kolik si za fotku řekne a jednak cenu určuje jeho osobní hodnota na trhu. Zůstaneme-li v malém českém rybníce, tak i kdyby mistr Saudek a vedle něj stojící mistr Noname vyfotili totéž, Saudkova fotka by při případné dražbě vynesla více. Platí známá úměra – čím známější, tím dražší. Proto fotografie známých autorů nenaleznete v levných fotobankách nabízející snímek za dolar či euro, ale v aukčních sítích. Základem je tedy stát se známým fotografem, což jde buď tak, že budete desítky let fotit a neustále se zlepšovat, nebo máte známosti a prodáte své nic – moc fotky Instituci a najednou se z nich stane Umění, a nebo máte talent, který někoho osloví. Jasný vzorec na stanovení ceny uměleckého díla zkrátka a dobře není. Zažil jsem to u různých umělců několikrát a vždy byl výpočet stejný. Od oka + cena materiálu. Zatímco Drtikolovo Ňadro se dá v antikvariátech koupit za cenu 2 – 3000 tisíc, o mou Aktovku stojí jen portrétovaná dáma. Důvody jsou jasné. Nejsem Drtikol a Aktovka je (zatím) neprodejná.
Pointa je následující – podívejte se na fotky zmiňovaného serveru, zamyslete se nad vlastními snímky a určete si cenu svého díla. Odhadněte svou cenu. A cenu níže uvedené Aktovky (od slova akt, nikoliv taška) 🙂