Byla to jen krátká procházka. Znáte to, někdy není co fotit a někdy múza zařídí, že u obyčejného listu strávíte půl hodiny. Lokalita, smíšený les nad Ryjicemi u Ústí nad Labem, s líně tekoucím potůčkem fungujícím jako zrcadlo.. Po horkém létě je vlastně s podivem, že vůbec teče. To, co zaujalo, byl odraz listu na hladině klidné „tůňky“, což byla vlastně jen asi 2×2 m velká plocha. Jelikož objektiv byl Sigma 150 mm makro, sedl jsem si, abych si ruce opřel o kolena a udržel případný delší čas. Zároveň, neboť se přece jen Slunce klonilo k obzoru a světla ubývalo (proto ty teplé tóny). Technická data: ISO 635, čas 1/100, clona 1/8 (už víte, proč v sedě a opřený)? Běžně by měl člověk udržet zhruba stejný čas, jako je ohnisková vzdálenost používaného objektivu a tenhle objektiv nemá stabilizátor. Našel jsem úhel, kdy za listem bylo tmavé pozadí a umístil ho podle pravidel zlatého řezu do zhruba jedné třetinu – horní.
Podzimní odrazovka
Zdali by byla lepší středová kompozice, můžete posoudit na dalším snímku. V praxi, aby bylo vidět alespoň trochu pod list, to znamenalo si takřka lehnout. Už jsem se naučil nechodit fotit v čistých věcech.
Podzim na střed
Na stejném místě kvetla, tedy spíše odkvétala, netýkavka žláznatá (Royleyova). Odlesky za ní byly výborným cvičným místem na trénování bokehu… ale tom příště. Dobré světlo.
Netýkavka a bokeh