Hustopečskou mandlovici jsem v jistou dobu považoval za nejlepší alkohol na světě. Lepší než whisky Laphroaig či některý z karibských rumů. Ostatně cena tomu odpovídala. Pak se (podle mě) chuť nepatrně změnila k horšímu, a já se dozvěděl, že kapacita mandloňového sadu přestala dostačovat a bylo nutno přivézt další surovinu odjinud, prý z Íránu. Nebylo by na tom nic divného, Blízky východ a severní Afrika jsou pro mandloně domovem a Írán patřil spolu s USA a Španělskem (údaj z roku 2016) mezi největší světové producenty mandlí.. Nicméně pořád se jedná o luxusní pití, přičemž část výroby stále pochází z domácích mandlí, tedy plodů mandloně obecné (Prunus dulcis).
„V době největšího rozmachu kolem roku 1960 rostlo v Hustopečích více jak 50 tisíc mandloní na 185 hektarech,“ píše se na stránkách Hustopečské mandlárny. Mandloně, které dnes patří Hustopečím, bývaly v majetku Zory Olomouc, která jejich plody používala do čokoládových výrobků. Jenže Zora už není Zora, ale Nestlé a cena mandlí z dovozu byla nižší než těch domácích. Výsledkem byly pustnoucí sady.
-
Kvetoucí hustopečské mandloně
-
Jestli můžu něco doporučit, tak si koupit mandlovici, vyrazit do sadu, kochat se a ... vychutnávat
-
Otákárek ovocný (Iphiclides podalirius ) krásný motýl, který na mandloni nádherně vynikl
-
Víte, že mandloně jsou blízce příbuzné se švestkami?
-
Ružová je taková romanticky něžká. Holčičí. A fotogenická 🙂
-
Hustopečské mandloně - detail květu
Hustopečská mandlovice se už nějaký čas jmenuje mandlovka. Prostě proto, že není pálená přímo z mandlí, jako je tomu například v případě slivovice a slív. Pokud si chcete růževě kvetoucí stromky nafotit, tak je musíte najít. Odpovědi na otázku, kde přesně se mandloňové sady nacházejí, mohou být tři. Pro milovníka GPS budou stačit koordináty 48.9534661N, 16.7425606E, které vedou k hustopečské rozhledně stojící na okraji sadu. Vyznavače map potěší mapka (viz níže) a klasického turistu snad potěší návod: v historickém centru města stojí nepřehlédnutelný moderní kostel sv. Václava. Před ním stojí sloup Nejsvětější Trojice a kolem něj vede Mandloňová naučná stezka. A po té se vydáte až do sadu. K rozhledně to jsou 2 km.
Otakárek, žluťásek, ještěrka… sad nejsou jen v řadách vysázené stromy, ale samostatný ekosystém.
-
Otakárek ovocný na mandloni
-
Ještěrka obecná samice
-
Žluťásek řešetlákový
I madloně mají své odrůdy a kultivary. Jeden z nich, Husle, jsou produktem šlechtitelů ze Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity. „Vše začalo v roce 1948. Protože cukrovinkářský průmysl byl závislý na dovozu mandlí ze Španělska, Itálie a Řecka, rozhodlo komunistické vedení, že by se plodina dala pěstovat i u nás,“ sdělil bývalý starosta Hustopečí Rudolf Poslušný a dodal, že Hustopeče byly vybrány pro výsadbu proto, že tam zůstalo mnoho pozemků po odsunutých Němcích,“ píše web České televize.
Z historie pěstování mandloní stojí za zmínku pověra, tvrdící, že namáčení semen ve vodě s medem zajistí sazenicím sladké plody. Na naše území se mandloň dostala zhruba kolem roku 1630 z jižní Evropy, ostatně u Řeků i Římanů byly ve značné oblibě. Vzhledem k nutnosti teplého podnebí se její pěstování u nás omezovalo jen na ty nejteplejší oblasti Československa: na jih od Brna, okolí Znojma, Hustopečsko a samozřejmě jižní Slovensko. V Čechách se dodnes dají ojedinělé stromy najít v Polabí, na Mělnicku a v Českém středohoří.
Mapka mandloňových sadů u Hustorpečí.