Skvělé fotky ptačích elegánů uděláte na Helgolandu jak profi zrcadlovkou, tak obyčejným mobilem.

Focení terejů na útesech je absolutně bezpečné

Terej těsně před přistáním roztáhne křídla, aby zvýšil odpor vzduchu a přistál měkčeji. Ve vzduchu se okamžik před přistáním v podstatě zastaví, takže z hlediska fotografování jde o ideální okamžik, kdy se radikálně sníží riziko neostrosti snímku. Terejové na severoněmeckém ostrově Helgoland hnízdí na extrémně prudkých srázech, kde je přístup zakázán hned ze dvou důvodů. Ten první je jasný na první pohled ze strmého skaliska – bezpečnost. Ta druhá je ohleduplnost k k hnízdícím ptákům. Nicméně i tak je možné se po turistické značce bezpečně dostat k ptákům na malou vzdálenost. A tedy udělat i úžasné fotky.

Ptačí elegáni

Představme si podrobnosti ze života terejů. Ze snímků je jasné, že se skutečně jedná o elegána. Dorůstá váhy až 3, 8 kg a s rozpětím křídel až 1, 8 m je dost nápadný. Hustota hnízd na hnízdišti je kolem 1 na metr čtverečný a mladí opouštějí hnízdo zhruba po 102 dnech. Nepatří mezi ohrožené druhy, dokonce autoři Světa zvířat, díl Ptáci, který vyšel v roce 1998 píší, že populace narůstá o 3 % ročně. Dnes už je to možná jinak, faktem ale zůstává, že několikrát byl zastižen, a dokonce i zastřelen, u nás.

Terejové jsou velcí ptáci s rozpětím křídel až 180 cm.

Jak praví guru dob minulých, Brehmům život zvířat, tak terej bílý „obývá všechna moře severní polokoule, od 70. stupně až k obratníku. Jest četný na Islandě a ostrovech Farörských, na ostrovech Orkneyských a na Hebridách, vzácnější jest kolem pobřeží norského, jednotlivě se vyskytuje na pobřeží Německa, Holandska a Francie.“ Při pohledu na stovky terejů na Helgolandu přijde Brehmova zmínka o jednotlivém výskytu úsměvná, nicméně v další větě píše: „Jak se zdá, jeví o také jistou zálibu pro určité ostrovy nebo místa na pobřeží.“ Tím Alfréd Brehm své znalosti konfrontované s o desítky let pozdější skutečností obhájil. Zajímavé je, že ve stejné knize zmiňuje i jedince, který byl roku 1928 u Rakovníka zastřelen s tím, že se mořský pták zatoulal hluboko do vnitrozemí.

V souvislosti s tereji nechme ještě jednou, tentokrát trochu emotivněji, promluvit Brehma. „Jejich těla zastiňují světlo sluneční a jejich hlasy ohlušují smysly“.

Dobrá a špatná zpráva

Terejové hnízdí na příkrých stěnách ostrova Helgoland

Dobrou zprávou je, že na Helgolandu udělá skvělé snímky každý. Objevují se v kalendářích, na novoročních přáních, v knihách, plní se jimi fotobanky. To je zároveň i špatná zpráva pro ty, kteří by s fotkami chtěli nějak zásadněji prorazit do světa. Ne, že by se na Helgolandu nedal udělat unikátní snímek, ostatně fotografové s „dlouhými skly“ čekající na TEN okamžik, kdy bude samice klást vejce jsou důkazem stálých nadějí. Navíc na útesech hnízdí i mnohem vzácnější druhy, jako je třeba alkoun úzkozobý.

Celé poselství se dá shrnout v jedné větě. Helgoland je místo, kde si fotografové plní sny. A pokud někoho napadlo, že místní útesy jsou vlastně docela zajímavou spižírnou, tak má pravdu. Před vyhlášením ochrany a zákazu lovu ptáků na ostrovech tady místní lov a sběr vajec skutečně prováděli.

O tom, proč fotit každý den jsem psal v jiném příspěvku a v případě několikadenního focení na Hegolandu a vedlejším ostrůvku Dune byl problém vybrat právě tu jen TOP fotku. Upřímně vám takové rozhodování přeji, protože čím těžší rozhodování, tím víc dobrých fotek, mezi kterými váháte 🙂