„I květák je jenom dobře vycepované zelí,“ říká v nadsázce lidová moudrost v narážce na to, že „opakování je matka moudrosti“. Zjednodušeně řečeno, znalosti bez praxe dobrou fotku neudělají. Můžete přečíst desítky knih o tom, jak správně využít světlo a kompozici, ale pokud nebudete držet foťák nějakou dobu v ruce, jde o ryzí teorii. Právě v praxi je největší síla fotokurzů. Donutí vás jít a fotit. Koupíte si čas, který spolu s lektorem využijete k posunutí laťky vašich fotek výš. Výrazně výš.
Když se všichni snaží, dají se udělat lepší fotky, než by se na první pohled zdálo. V Krkonoších se všichni snažili a na snímcích se to odrazilo. Typickou rostlinou podzimních Krkonoš, dokonce tak typickou, že se dostala i do znaku Krkonošského národního parku je hořec tolitovitý. Krom toho, že je sám o sobě půvabný, je i užitečný. Dodnes se jeho kořen používá k výrobě tradičních pálenek. Spekuluje se o tom, že v Krkonoších není původní. Kvete od července do září, takže z hlediska nalezení chráněného kvetoucího hořce byl termín fotokursu ideální.
Houbové nadělení
To, že se budou fotit houby se dalo očekávat, nicméně víc jsem tipoval, že se pustíme do bizarních buků ve Dvorském lese. Jenže minule tam bylo mlžně vlhké počasí, tentokrát to byla houbová přehlídka. A protože se na Rýchorskou boudu směrem od Horního Maršova stoupá skrz smrkovou monokulturu, nálezy houbařské klasiky, tedy hřibu smrkového byly desítky. A zajímavost na závěr tohoto odstavce – málokdo ví, že se hřib smrkový dostal v roce 1964 i na poštovní známku SSSR. Atlasy uvádějí, že je možná záměna s hřibem žlučovým (hořčák) a fyzicky k tomu mohlo dojít i teď, nad Maršovem byly i hořčáky. Tentokrát houby při focení brutálně převažovaly. Dokonce i tak obyčejná houba, jakou troudnatec bezesporu je, zaujal vylučováním přebytečné vody (gutace).
Nejstarší stavební památka východních Krkonoš
Zatímco sobota byla celý den v přírodě, neděle byla v kostele a na kávě a zákusku. Hřbitovní kostel Nanebevzetí Panny Marie nejstarší stavební památkou východních Krkonoš a vpravo od oltáře stojí nejstarší předmět, kamenná křtitelnice s vytesaným letopočtem 1572. Je poměrně nenápadná, rozhodně stojí ve stínu barokního oltáře mající tvar zlatého stromu. Zdobený je sochami světců a ústředním výjevem Nanebevzetí Panny Marie.
Super zázemí zajistilo Středisko ekologické výchovy SEVER, ubytování tady lze jen doporučit. Čisto všude, wifi taky a v případě kuchyně nelze jinak, než chválit. Na své si přijdou i vegetariáni a milovníci biovajec. SEVER má totiž vlastní slepice.
Při focení se nehoníme
Nikdo nechce trávit víkend ve stresu, a už vůbec ne, pokud si ho zaplatil. Byl čas na večerní promítání, povídání, kávu i zákusek, ale hlavně focení. Lektor může dodat pár rad, motivaci, vysvětlit jak nastavit foťák, ale praxi neokecá. Tu si musí získat každá sám. Fotograf teoretik není fotograf, za něj mluví snímky. A protože žádný učený z nebe nespadl (zato pitomce a kritiky jako by shazovali) je třeba trénovat. A nám se dařilo mimo jiné proto, že nikdo neměl snahu „vyhrát“, ale všichni měli snahu zúčastnit se. Dobrá fotka nejsou závody, ale spokojenost s vlastní prací a výsledkem.